4.8.2008 
FÓRUM sociální politiky
odborný recenzovaný časopis
4/2008
Vážení čtenáři,
od vydání prvního čísla „FÓRA“ uplynul již rok, slavíme tedy takové malé jubileum. Z ohlasů, které od Vás, čtenářů, máme, to vypadá, že povědomí o naší existenci rychle narůstá. Moc nás to těší a snažíme se k tomu přispět i výběrem příspěvků na co nejrůznější témata, abyste si v každém čísle mohli najít pro sebe něco zajímavého, co Vás zaujme, informačně obohatí, přiměje reagovat nebo případně inspiruje k napsání a nabídce příspěvku „z vlastního pera“.
Jak jste si mohli všimnout, v průběhu tohoto období byla také posílena redakční rada, a to tak, aby její činnost byla obohacena o pohled z pozice kraje a státní správy. Rovněž okruh recenzentů se za tu dobu výrazně rozšířil.
[...]
Helena Lisá
šéfredaktorka
Ženy vykupují svoji účast v managementu nižším výdělkem
Jan Vlach
Pohyb a odměňování manažerů představuje specifický segment trhu práce, který je v ČR málo zmapovaný. Příspěvek se snaží odpovědět na otázku, zda jsou manažerky diskriminované a jestliže ano, jaké jsou příčiny a projevy tohoto jevu. Autor reaguje na výstupy sociologických studií a analytické údaje českých a evropských statistických služeb, které nerovné postavení žen v managementu signalizují.
Věk a antidiskriminační legislativa EU
Eva Gregorová
Článek se zabývá problematikou věkové diskriminace a evropské antidiskriminační legislativy. V textu jsou krátce popsány důvody, proč se věk stal jedním z hlavních diskriminačních hledisek. Těmito důvody jsou zejména zvýznamnění věku v moderních společnostech a demografické stárnutí. Pod vlivem těchto dvou procesů se objevila v moderních společnostech nová ideologie, tzv. ideologie věku a její speciální forma ageismus. Specifickým projevem ageismu je pak věková diskriminace, jejímž legislativním ošetřením se zabývá druhá část textu. Zde jsou představeny jednak adekvátní směrnice a politiky na unijní úrovni a jednak cesty, jak se s věkovou diskriminací vyrovnávají členské státy EU – za prvé je možné implementovat daná opatření prostřednictvím samostatného zákona, jenž zabraňuje pouze diskriminaci na základě věku; za druhé je možné věkové hledisko zahrnout do jednotného antidiskriminačního zákona či zákona o rovném zacházení, který ošetřuje diskriminaci z různých diskriminačních hledisek; a za třetí je možné implementovat věkové hledisko do jednotlivých zákonů zvlášť. Pro ilustraci těchto tří přístupů jsou v textu uvedeny tři konkrétní příklady – Spojeného království, Slovenské republiky a České republiky.
O motivacích zaměstnavatelů k najímání imigrantů
Ondřej Hofírek, Michal Nekorjak
Článek se věnuje problematice zaměstnávání cizinců v České republice a vychází z analýzy dat získaných dotazníkovým šetřením a polostrukturovanými rozhovory se zástupci organizací, které v České republice regulérně zaměstnávají imigranty. Zaměřujeme se v něm především na motivace zaměstnavatelů k najímání zahraniční pracovní síly, přičemž text je rozdělen na dvě části. V první se zabýváme najímáním manuálních zaměstnanců, ve druhé části se zaměřujeme na obsazování nemanuálních pracovních pozic. Docházíme ke zjištění, že velká část zaměstnavatelů najímáním cizinců reaguje na nedostatek domácí pracovní síly, ale pro obě skupiny platí jistá specifika, která je odlišují.
Program Iniciativy Společenství EQUAL v ČR
Renáta Haroková
Iniciativa Společenství EQUAL je zaměřena na národní a mezinárodní spolupráci při vyvíjení, testování a prosazování nových nástrojů na podporu příslušníků znevýhodněných skupin (dlouhodobě nezaměstnaných, nízkokvalifikovaných, absolventů škol, starších občanů, osob se zdravotním postižením, etnických menšin, žen, žadatelů o azyl apod.), kteří se střetávají s diskriminací či nerovným zacházením buďto přímo v zaměstnání, nebo při hledání zaměstnání.
Úvahy nad současnou reformou podpory rodin
Igor Tomeš
Podpora rodiny jako základní stavební jednotky společnosti je v moderní společnosti středem pozornosti, protože její postavení bylo v postmoderní době oslabeno. Panuje obecná shoda na potřebě této podpory i na oblastech, v nichž je nejvíce potřebná (pomoc finanční, při výchově dětí, dostupnost vzdělání a zdravotní péče). Odlišnosti se projevují v míře důrazu na jednotlivé oblasti podpory a ve využívání konkrétních nástrojů, jimiž je uskutečňována. Jako nejúčinnější se jeví kombinace nástrojů a v případě podpory fungujících rodin, nad níž se autor ve svém příspěvku zejména zamýšlí, optimální využívání odpovídajících nástrojů a zaměření všech opatření ve prospěch rodin s nízkými příjmy, aby vynakládané finanční prostředky byly využity co nejefektivněji a přinesly užitek těm nejpotřebnějším.
Sociální nemocenské pojištění můžeme mít
Jaroslav Vostatek
Při posuzování ústavnosti zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů Ústavní soud zrušil nově zavedenou karenční dobu v nemocenském pojištění zaměstnanců. Argumentace soudu vychází zejména z přesvědčení, že toto nemocenské pojištění nemá sloužit ke krytí deficitu státního rozpočtu. V osobním stanovisku soudkyně Wagnerové se dokonce argumentuje usnesením německého ústavního soudu z roku 2000, v němž se zdůrazňuje zásada ekvivalence mezi pojistným a dávkami sociálního pojištění. Ústavní soud při svém rozhodování fakticky vycházel z toho, že české nemocenské pojištění zaměstnanců je sociálním pojištěním. Systém sociálního pojištění se opírá o dvě základní zásady: zásadu ekvivalence a zásadu sociální solidarity, které mají – modelově – stejný význam; žádná z nich nedominuje. Jedním z typických rysů sociálního pojištění je existence výdělkového stropu, který se používá jak při vyměřování pojistného sociálního, tak i peněžitých dávek sociálního pojištění: pojistné sociálního nemocenského pojištění se určuje z výdělku až do výše stropu a nemocenské se vypočítává z výdělku až do výše téhož stropu. V Česku sociální pojištění nemáme – jak z ekonomického, tak i z právního hlediska. Zásada sociální solidarity zcela dominuje na úkor zásady ekvivalence. Tzv. nemocenské pojištění zaměstnanců není sociálním pojištěním. Autor navrhuje reformu, jíž by se přešlo k systému sociálního nemocenského pojištění. Doporučuje přitom využít karenční dobu až 4 týdny s tím, že zaměstnanci by měli možnost sociálního nemocenského připojištění kratší či nulové karenční doby u nositele sociálního pojištění, nebo obdobného soukromého nemocenského připojištění u soukromé pojišťovny. Připojistit své zaměstnance by mohli i zaměstnavatelé. Sociální nemocenské pojištění v Česku sice nemáme, ale mít můžeme.
Jak vysvětlit dynamiku sociální politiky a politického rozhodování s využitím různých koncepcí rozhodování
Miroslava Rákoczyová
Jiří Winkler: Teorie rozhodování a dynamika sociální politiky. Brno, Masarykova univerzita, 2007. 244 s. ISBN 978-80-210-4486-9
Výběrové šetření o zdravotně postižených osobách v ČR
Ing. Anna Červenková
Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v České republice za rok 2007. Praha, ČSÚ, 2008. 48 s. ISBN 978-80-250-1678-7