6.6.2011 
FÓRUM sociální politiky
odborný recenzovaný časopis
3/2011
Vážení čtenáři,
v jarních měsících letošního roku se zotavení ekonomiky konečně promítlo i do klesající míry nezaměstnanosti a mírného nárůstu volných pracovních míst. Práci nalezlo více mužů než žen, což bylo zřejmě dáno druhem pracovních příležitostí, zejména sezonního charakteru. Bez práce je však nadále více než půl milionu osob. V tomto období také vrcholí práce na přípravě řady zákonů ze sociální a zdravotní oblasti, k jejichž vypracování se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení a jež by měly být v druhém pololetí předmětem parlamentního projednávání.
[...]
Helena Lisá
šéfredaktorka
Samostatné bydlení mladých – mezinárodní komparace (Bulharsko, Česko a Nizozemsko)
Olga Nešporová
Jedním z důležitých životních kroků mladých lidí je odstěhování z domácnosti rodičů. Studie porovnává shody a rozdíly v osamostatňování mladých osob od rodičů v oblasti bydlení ve třech státech Evropy – Bulharsku, Česku a Nizozemsku – v kontextu západoevropských společností (EU 15), kde bylo identifikováno severo-jižní polaritní členění evropských společností. Cílem bylo zjistit, zda patří dvě nově transformované postkomunistické společnosti – česká a bulharská – v oblasti bydlení mladých generací spíše k severskému nebo jižnímu typu a zda v této oblasti dodnes přetrvaly rozdíly vycházející z historicko-demografického dělení západní a východní Evropy podle Hajnalovy linie. Načasování odchodu z domácnosti rodičů je do značné míry ovlivněno vnějšími strukturálními faktory a společenskými zvyky, což potvrdily zjištěné rozdíly mezi populacemi porovnávaných států. Nizozemci opouští rodičovskou domácnost nejdříve, většinou (66 %) ještě před dosažením 25 let, zatímco Bulhaři nejpozději – před oslavou 30. narozenin tak učiní zhruba polovina (55 %). Češi volí zlatou střední cestu, před dosažením 25 let se odstěhuje od rodičů zhruba třetina a ve věku 30–34 let už s rodiči bydlí pouze menšina (15 %). Vysoký podíl Bulharů žijících s rodiči i po dosažení 30 let věku naznačuje, že jisté reminiscence Hajnalova členění na západní a východní systém formování domácností dodnes přežívají. Češi kopírují spíše severní model osamostatňování od rodičů, zatímco Bulhaři model jižní.
Zaměstnanost starších osob na částečný úvazek: role zdravotního stavu
Renata Kyzlinková, Miriam Kotrusová
Cílem článku je prozkoumat základní souvislosti mezi zdravím (fyzickým i psychickým) a zaměstnáváním starších osob na zkrácenou pracovní dobu v českém prostředí. Analýza měla odpovědět na to, jaký je zájem lidí ve vyšším věku pracovat na částečné úvazky, zda jejich zdravotní stav koresponduje s limitovanou pracovní aktivitou a zda se v tomto směru liší pracující populace před a po dosažení důchodového věku a zda práce na částečný úvazek ve vyšším věku může být důležitým faktorem lepší psychické pohody a spokojenosti v životě. Jako zdroj dat byl využit výzkum GGS 2005 (Generations and Gender Survey: prospective longitudinal survey), realizovaný v letech 2004–2007, doplněný o závěry z výzkumu „Postoje starších zaměstnanců“ z let 2005–2007 a ze šetření mezi zaměstnavateli z roku 2006. Z analýzy vyplynulo, že i když být ekonomicky aktivní ve vyšším věku je pozitivní jak pro jednotlivce, tak pro společnost, zaměstnanost osob ve vyšším věku ovlivňují spíše podmínky nároku na starobní důchod a celková situace na trhu práce než opatření cílená přímo na tuto skupinu pracovní síly. Ukázalo se, že lidé v předdůchodovém věku zaměstnaní na částečný úvazek jsou oproti zaměstnaným na plný úvazek v mnoha směrech odlišnou skupinou. Liší se především v takových charakteristikách, jakými jsou pohlaví, věk, profesní zařazení či vzdělání. V předdůchodovém věku je práce na zkrácený úvazek aktuální zejména pro osoby se specifickými potřebami a specifickou zátěží, jako jsou např. zhoršený zdravotní stav či pečovatelské povinnosti vůči jiné osobě. Zkrácené úvazky jsou v tomto věku častější volbou zejména pro chronicky nemocné osoby. Zaměstnanost na částečný úvazek je u nás spojena především s osobami, které již dosáhly důchodového věku, tj. se zvyšujícím se věkem se počet osob pracujících touto formou zvyšuje. Ti, kteří mají možnost takto pracovat, se po zdravotní stránce cítí lépe než ti, kteří nepracují, a navíc jsou v mnohem lepší psychické pohodě a nemají problémy se sociální izolací.
Starší lidé jako subjekt vzdělávání a jeho přesahy na (pro) trh práce
Lucie Vidovićová
Ve studii se věnujeme otázkám profesního vzdělávání ve vyšším věku ve dvou specifických empirických populacích – u seniorů nad 60 let a starších pracovníků od 50 do 63 let věku. Na příkladu účasti na krátkých zaškolovacích kursech a rekvalifikacích, jako speciálních formách celoživotního vzdělávání, ukazujeme, že participace na výcviku a vzdělávání je v seniorské populaci stále ještě marginální vzhledem k očekávaným potřebám stárnoucí populace. Přesto v obou zkoumaných populačních segmentech mají lidé, kteří se vzdělávání účastní, větší šanci se zapojit, udržet a prosperovat na pracovním trhu. Argumentujeme, že profesní vzdělávání by mělo být chápáno jako skutečně vzdělávání celoživotní, protože samotný fakt důchodového věku nesnižuje přínos této formy osobního rozvoje ani jeho potenciální zisky pro celou společnost. Zároveň upozorňujeme na přetrvávající bariéry ve formě různých podob diskriminace, ale i individuálně nízké motivace – což se zdají být propojené nádoby. Na základě zahraniční studie krátce diskutujeme i další motivy a bariéry pro vzdělávání, které jsou osobité pro tuto fázi životní dráhy.
Měkké aspekty samoživitelství a nástroje veřejné politiky
Eva M. Hejzlarová
Samoživitelství se tematizuje nejčastěji v souvislosti s finančními obtížemi, kterým sólo rodiče čelí. Nedostatek financí však není jediným aspektem fenoménu samoživitelství, podstatnou složkou je také psychická zátěž, která může z finančních obtíží také vyplývat, ale může mít své zdroje i jinde (ve výchově, nedostatku prostoru k seberealizaci apod.). Článek nejprve představuje závěry dostupných studií k problematice psychické zátěže u sólo rodičů, následně se zaměřuje na teorii veřejněpolitických nástrojů a po nastínění metodologie představuje – na základě provedeného kvalitativního výzkumu – měkké problémy spojené se samoživitelstvím. Následně článek navrhuje veřejněpolitické nástroje, které v interakci s veřejnou správou zajišťují jedinci či komunita a kterými by bylo možné potíže samoživitelství řešit nebo alespoň mírnit: svépomocné skupiny, podporu komunity a víkendovou rodinnou výpomoc.
Příjemci sociálního příplatku na datech SILC 2008. Příklad analýzy dopadu zrušení dávky
Robert Jahoda
Hlavním cílem následujícího příspěvku je ukázat, jaké možnosti pro analýzu příjemců sociálního příplatku nám dává databáze SILC. Nejedná se o úplnou deskripci příjemců, vyzdviženy jsou pouze některé zajímavé vlastnosti domácností, které v roce 2007 dostaly sociální příplatek. Pomocí jednoduchého mikrosimulačního modelu se článek dále zaměřuje na ty domácnosti (rozsah a struktura), které by byly postiženy zrušením sociálního příplatku. Příspěvek nemá ambice podrobně analyzovat vliv zrušení sociálního příplatku na sociální situaci domácností, chce pouze ukázat jednu z jeho možných variant. K provedení podrobné analýzy nejsou data šetření SILC zcela vhodná, kromě níže uvedených důvodů pak také proto, že neukazují čtvrtletní příjmy domácností a nevypovídají o zdravotním postižení jejich členů tak, jak by bylo potřeba pro určení nároku na dávku. Jsme si vědomi určitých problémů, které vyplývají z definovaných omezení a které mohou mít vliv na interpretaci výsledků analýz.
Příjemci sociálního příplatku na základě analýzy dat statistiky rodinných účtů 2008. Příklad analýzy dopadu zrušení dávky
Pavel Kofroň
Sociální příplatek dostane žadatel pouze v případě, že pečuje alespoň o jedno dítě a rozhodný měsíční příjem nepřevyšoval 2násobek životního minima. Do příjmu se nezapočítává výživné, které v rozhodném období platila osoba dítěti, se kterým je pro účely této dávky společně posuzovanou.
Neziskové organizace v Litoměřicích
Petra Smetanová, Martin Veber
Město Litoměřice od počátku 90. let 20. století aktivně podporuje rozvoj neziskového sektoru. Mnohé z neziskových organizací významně pomáhají s řešením závažných sociálních či ekologických problémů, jiné jsou zaměřeny na volnočasové, kulturní a sportovní aktivity dospělých, dětí nebo mládeže. Rozvoj neziskového sektoru ve městě je postaven na úzké spolupráci radnice s neziskovými subjekty, což se v oblasti sociální zcela přirozeně proměnilo v proces komunitního plánování sociálních služeb. Do tohoto procesu jsou zapojeni jak poskytovatelé služeb sociálních, tak služeb prorodinných a volnočasových. Litoměřice komunitně plánují od roku 2004, v roce 2010 zastupitelstvo schválilo již třetí komunitní plán.
K přínosu mateřských center pro děti, matky i společnost
Jana Paloncyová
V České republice má v evropském kontextu matka malých dětí nárok na jednu z nejdelších mateřských, respektive rodičovských dovolených (Matějková, Paloncyová, 2005; http://ec.europa.eu/social/home.jsp?langId=en). Od roku 1995 do roku 2007 byl rodičovský příspěvek vyplácen jednotně do 4 let věku dítěte, od roku 2008 existují tři rychlosti vyplácení rodičovského příspěvku podle volby matky, a to 2, 3 nebo 4 roky. Trvání pracovní smlouvy, tj. doby, po které se rodič může vrátit k původnímu zaměstnavateli, je vymezeno 3. narozeninami dítěte. Jak z uvedeného vyplývá, český rodič, ve většině případů matka, zůstává s dětmi poměrně dlouho doma. Pomineme-li možnost přivýdělku při současném pobírání rodičovského příspěvku (pokud zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou – od roku 2004, nebo dítě navštěvuje předškolní zařízení ve vymezeném rozsahu – od roku 2006), mohlo by se zdát, že jsou matky malých dětí do jisté míry společensky izolovány. Z důvodu podpory navázání a udržení sociálních kontaktů matek, ale i dětí začala být v 90. letech zřizována tzv. mateřská centra.