8.6.2015 
FÓRUM sociální politiky
odborný recenzovaný časopis
3/2015
Vážení čtenáři,
nezaměstnanost nadále klesá, zvyšuje se počet volných pracovních míst a odhady ekonomického vývoje jsou optimistické, což by se mělo začít více odrážet i v příjmové situaci obyvatelstva.
Ráda bych vás informovala, že jsme připravili mimořádné číslo našeho časopisu s názvem „Prof. Igor Tomeš: 10x o sociální politice“, které v deseti vybraných textech autora při příležitosti 60 let jeho působení v sociální politice průřezově představuje pohled tohoto našeho předního odborníka na sociální politiku. Pro předplatitele bude zdarma.
[...]
Helena Lisá
šéfredaktorka
Financování služeb sociální péče v ČR – teorie a praxe
Ladislav Průša
Po zhruba 15 letech očekávání vstoupil v r. 2007 v platnost zákon o sociálních službách. Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou tento zákon zavedl, byl nový systém financování sociálních služeb. Cílem tohoto příspěvku je na základě aktuálních dat o struktuře financování služeb sociální péče dokumentovat, že základní teoretická východiska tohoto systému nebyla naplněna, což má za následek, že systém financování je neefektivní a celý systém sociálních služeb i nadále stagnuje. Tato skutečnost je alarmující především z hlediska očekávaných demografických trendů. V závěru příspěvku jsou proto naznačena některá klíčová opatření, která by přispěla k odstranění dnes existujících problémů.
Odkázanosť na pomoc inej osoby v kontexte sociálnych služieb na Slovensku
Kvetoslava Repková, Lýdia Brichtová
Od januára 2009 sa na Slovensku uplatňuje historicky prvá samostatná právna úprava v oblasti sociálnych služieb (zákon č. 448/2008 Z.z. o sociálnych službách v znení neskorších predpisov). Doma i v zahraničí bola a je ponímaná ako pokrokový právny predpis, ktorý stavia na všetkých moderných filozofických východiskách a medzinárodných záväzkoch v tejto oblasti sociálnej ochrany. Napriek dosiahnutému pokroku, prebiehajúcej snahe viacerých vlád a rozvíjajúceho sa odborného partnerstva všetkých rozhodujúcich spoločenských aktérov, prešiel zákon od roku 2009 viacerými zásadnejšími novelizáciami. Najmä sa doposiaľ nepodarilo nastaviť spravodlivý a udržateľný systém financovania sociálnych služieb. Nejde pritom len o „boj s nedostatkom verejných financií“. Skôr sa hovorí o „boji o spravodlivosť“, teda o potrebe, aby bol systém spravodlivý z hľadiska rôznorodosti životných situácií ľudí, ktorí si vyžadujú intervenciu formou sociálnej služby (nielen tých, ktorí sú odkázaní na pomoc inej osoby); spravodlivý z hľadiska medzigeneračných vzťahov a potrieb ľudí rozličného veku (nielen prevažne pre starších ľudí); a spravodlivý z hľadiska verejnej podpory organizácií, ktoré sociálne služby poskytujú (verejných i neverejných poskytovateľov sociálnych služieb, ako cesta k reálnemu napĺňaniu práva človeka na slobodný výber v sociálnych službách). Rámec a obsah a vybrané výsledky tohto odborného diskurzu sa pokúsime sprostredkovať v príspevku. Predstavíme v ňom aj úvahy o možnom alšom smerovaní politiky sociálnych služieb, osobitne sociálnych služieb dlhodobej starostlivosti.
„Kritická sociální práce“ jako cesta ke změně sociálních politik
Radka Janebová
Vztah sociální politiky a sociální práce bývá někdy zjednodušeně vymezován tak, že sociální práce je jedním z nástrojů sociální politiky, ale spíše zřídka je tento vztah vymezován z perspektivy sociální práce – tedy ve vztahu k otázce, čím je sociální politika pro sociální práci. Z této perspektivy lze vnímat sociální politiku jako nástroj ke změně v nepříznivých situacích klientů nebo jako cíl intervencí sociální práce. Tato perspektiva je zcela primární u tzv. „kritické sociální práce“, jejímuž potenciálu ve změně sociálních politik bude věnován tento text. Cílem textu, který je pojat jako teoretická úvaha, je reflektovat možnosti „kritické sociální práce“ ve vztahu ke změně sociálních politik. Nejprve vymezím vztah sociální politiky a sociální práce, jak je preferován v následujícím textu, poté vymezím „kritickou sociální práci“ a následně se pokusím představit čtyři vybrané proudy „kritické sociální práce“ a jejich potenciál při ovlivňování sociálních politik. Teoretické zázemí čerpám především z anglosaské literatury, ale příklady působení aktérů „kritické sociální práce“ na sociální politiky budou hledány i v českém kontextu.
Věk 50+ nebývá jedinou překážkou zaměstnatelnosti
Marie Gazdagová
Společnost Diverta, a. s., realizovala v době od 1. 2. 2013 do 31. 5. 2015 projekt ESF č. CZ.1.04/2.1.01/91.00276 „Nejlepší věk“. Projekt byl financován z prostředků Evropské unie a státního rozpočtu. Cílovou skupinu tvořili uchazeči o zaměstnání ve věku nad 50 let okresů Kolín, Kutná Hora, Nymburk a Svitavy. Do projektu se zapojilo 67 osob, z toho 34 mužů a 33 žen. Účastníci projektu absolvovali kurs osobního rozvoje, posouzení zdravotní způsobilosti a bilanční diagnostiku. Součástí projektu byly i rekvalifikační kursy včetně kursů pro získání počítačové gramotnosti. V rámci individuálního poradenství byla vytvářena strategie zaměstnatelnosti. Účastníkům projektu byla poskytována přímá podpora formou úhrady jízdného a poskytnutím stravného. Vhodná pracovní místa byla podporována i formou mzdových příspěvků pro zaměstnavatele.
Transformace veřejných služeb zaměstnanosti v ČR
Helena Vychová
Zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky (ÚP ČR) a o změně souvisejících zákonů, byl zřízen k 1. dubnu 2011 Úřad práce České republiky, jako samostatně organizační složka státu, v jehož vedení stojí generální ředitel a který se organizačně člení na generální ředitelství a krajské pobočky, působící v jednotlivých krajích, jejichž součástí jsou kontaktní pracoviště. Vznik nového správního úřadu s celostátní působností znamenal významnou změnu v dosavadním uspořádání systému služeb zaměstnanosti. Provedená reforma systému veřejných služeb zaměstnanosti však ve svých reálných důsledcích přinesla řadu problémů ve fungování systému a skutečný stav neodpovídá představě o zvýšení efektivity řízení výkonu státní správy v oblasti zaměstnanosti, jíž mělo být reformou dosaženo. Podoba a způsob provedení reformy a dopady realizované organizační změny jsou celkově hodnoceny výrazně negativně, a to jak ze strany odborných expertů, tak samotných pracovníků ÚP ČR. Reforma je považována za chybnou, v jejím důsledku došlo ke ztížení podmínek pro výkon a poskytování potřebných služeb zaměstnanosti. Po přenesení agendy výplaty nepojistných sociálních dávek na ÚP ČR v roce 2012 došlo k převýšení rozsahu této oblasti nad činnostmi, pro které byly úřady práce původně zřízeny. Staly se tak především výplatními místy a jejich původní poslání, pomoc nezaměstnaným v návratu na trh práce, se dostalo do pozadí. Za hlavní negativa reformy jsou považovány nekoncepčnost provedené reformy, rozpor mezi deklarovanými cíli reformy a dosaženým skutečným stavem, rozpad fungujícího systému veřejných služeb zaměstnanosti, chybné zaměření reformy, nedostatečné personální, materiální a prostorové zabezpečení realizace organizačních změn, ztráta základního poslání veřejných služeb zaměstnanosti, ztráta akceschopnosti APZ, vytěsnění agendy zaměstnanosti agendou nepojistných dávek.
Rodinná politika – jaké hodnoty a principy hledáme
Marie Oujezdská
13. dubna 2015 se uskutečnil XIV. ročník „Mezinárodní konference o rodinné politice“ na půdě Senátu parlamentu České republiky, kterou od roku 1999 ve spolupráci se senátním Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku a dalšími zahraničními i tuzemskými partnery pořádá Národní centrum pro rodinu. Cílem konferencí je nabízet impulzy k dalšímu rozvoji rodinné politiky v České republice. Šíře spektra referujících sociologů, psychologů, ekonomů či demografů je dána průřezovým charakterem rodinné politiky. Vzhledem k tomu, že byla rodinná politika institucionalizována teprve v roce 2004 zřízením příslušného odboru na Ministerstvu práce a sociálních věcí, byla spolupráce se zahraničím na utváření programu konferencí zpočátku nezbytná. V současné době je přínosná zejména proto, že společná politika členských zemí EU ovlivňuje národní rodinné politiky a vzniká nutnost zapojit do dialogu o řešení nových výzev i zástupce ze zahraničí.
Stárnutí a městský prostor
Věra Kuchařová
Vidovičová, L. Galčanová, L. Petrová Kafková, M. a Sýkorová D.: Stáří ve městě, město v životě seniorů.
Praha, Slon, 2013. ISBN 978-80-7419-141-1