12.3.2020 Holub, Martin – Mertl, Jan – Millionová, Pavlína – Šlapák, Milan – Vostatek, Jaroslav – Víšek, Petr
Typologie sociálních dávek a událostí v pojistném a nepojistném systému sociálního zabezpečení z hlediska vhodnosti a efektivity /Typology of social benefits and developments in the insurance and non-insurance social security systems in terms of suitability and effectiveness
Praha: VÚPSV, v. v. i., 2019. 226 s., lit., obr., tab. – ISBN 978-80-7416-355-5
Monografie vychází z členění dávek sociálního zabezpečení na pojistné a nepojistné. Kritérium pojistných a nepojistných dávek sociálního zabezpečení je odborníky i občany často používané, ukazuje se, že je v teoretické hierarchii vysoko postavené, avšak z hlediska rozlišovací schopnosti poměrně hrubé. Teoretická analýza identifikovala dimenze problému pojistných a nepojistných dávek v sociální politice, význam věcného přístupu k dávkám z hlediska zabezpečení jednotlivých životních situací a využití principů ekvivalence v sociálním pojištění. Následně byla provedena dekompozice členění pojistné/nepojistné na dílčí kritéria a byly vyhodnoceny existující dávky pomocí těchto kritérií. Významným metodologickým prvkem je též mezinárodní komparace, a to jak na úrovni jednotlivých dávek, tak i sociálních modelů a jejich využití ve vyspělých zemích. Bylo provedeno rozčlenění nepojistných dávek podle jejich role v systému (chudinské dávky sociální potřebnosti versus selektivní podpora uznaných sociálních situací). Byl důkladně zmapován vývoj českého systému s ohledem na významné determinující události pro konstrukci systému dávek. Cílem studie nebylo navrhovat reformu konkrétních dávek, ale poukázat na to, kde se nastavení systému dostává do rozporu s jednotlivými kritérii používanými pro klasifikaci dávek. Dalším cílem bylo teoreticky a prakticky vymezit základní principy pro dávky ve vazbě na skutečnou situaci řešenou prostřednictvím sociálního zabezpečení.
Místy se ukázalo, že dílčí charakteristika konkrétní dávky se odlišuje od „čistých“ charakteristik, které jsme identifikovali v rámci dekompozice a shrnuli do přehledné tabulky. Tehdy je to buď podnět ke zvážení charakteru dávky, jejího zařazení a existence, nebo je potřeba dobře zdůvodnit, proč zákonodárce, respektive tvůrce veřejné politiky takové řešení zvolil. Dále bylo identifikováno využití sociálních modelů v jednotlivých subsystémech sociálního zabezpečení, doplněné konkrétními charakteristikami dávek vybraných zemí. Byly též zjištěny trendy v objemech pojistných a nepojistných dávek, jakož i analyzovány podstatné změny s vlivem na ekvivalenci a solidaritu v dávkovém systému. To bylo provedeno za všechny hlavní oblasti veřejných financí a sociálního zabezpečení. Hlavní výzkumná zjištění jsou diskutována a shrnuta v šesté kapitole. Text obsahuje doporučení pro veřejnou správu, jak s dávkovými systémy zacházet, a u vybraných dávek jsme poukázali na charakter jejich nastavení z pohledu pojistných a nepojistných prvků.
Hubíková, Olga
Péče o sebe u sociálních pracovníků jako součást odborného výkonu sociální práce /Self-care of social workers as part of the professional performance of social work
Praha: VÚPSV, v. v. i., 2019. 84 s., lit., obr., tab., příl. – ISBN 978-80-7416-352-4
Studie se zabývá tématem péče o sebe u sociálních pracovníků. Především profesní péčí o sebe, zejména možnostmi, dovednostmi a strategiemi jak dosahovat pracovní pohody a zlepšovat zvládání stresu a tlaků přímo na pracovišti. V českém prostředí zůstává tato oblast jako celek stále spíše opomíjena. Téma je zasazeno do širšího kontextu pracovních podmínek, péče zaměstnavatele o sociální pracovníky. Součástí studie je základní teoretický vhled do problematiky péče o sebe u sociálních pracovníků. Vychází zejména ze zahraničních zkušeností a výzkumů. Péče o sebe je představována jako členitý mnohodimenzionální proces záměrného zabývání se strategiemi, které mají podporovat zdravé fungování a zvyšovat well-being. Profesní péče o sebe je proces záměrného a cílevědomého zabývání se činnostmi a zapojování se do činností, které podporují efektivní a vhodné využívání „self“, vlastní osoby, v rámci naplňování profesní role sociálního pracovníka. Teoretická část studie se zaměřuje zejm. na témata významu péče sociálních pracovníků a rizika opomíjení této oblasti. Péče o sebe je představována jako odborná kompetence i jako součástí profesní socializace. A to již na úrovni začlenění praktického výkonu péče o sebe do studia a praxí studentů sociální práce. Zároveň je vnímána jako jedna z důležitých komponent a zároveň předpokladů profesionálního výkonu sociální práce.
Empirická část studie vychází z dat týkajících se sociálních pracovníků obecních úřadů. Vzhledem ke specifikům sociální práce na obecních úřadech se některé poznatky vztahují pouze na tento segment výkonu sociální práce. U řady z nich lze ale očekávat širší platnost. Pro analýzu byly využity čtyři datové sety ze dvou šířeji založených výzkumných projektů. Jedná se o dva sety kvantitativních dat, kvalitativní data z hloubkových rozhovorů a data získaná metodou DELPHI od expertů z řad supervizorů sociálních pracovníků. Prezentované empirické poznatky se zabývají zejm. hodnocením významu péče o sebe sociálními pracovníky a oblastmi péče o sebe, s nimiž sociální pracovníci mají či naopak nemají zkušenosti. Tématem jsou také na nároky a rizika výkonu sociální práce na obecních úřadech, zdroje napětí, nespokojenosti a stresu z hlediska pracovníků.
Z výsledků je zřejmé, že problémem jsou např. pracovní podmínky. Sociální pracovníci čelí řadě rizik a zároveň na řadě pracovišť nejsou vytvářeny takové podmínky, aby se sociální pracovníci mohli s riziky a nároky své práce lépe vyrovnávat přímo na pracovišti. Respondenti uváděli, že by potřebovali změnit podmínky na pracovišti tak, aby jim usnadňovaly pečovat o sebe, o svoji pohodu. Předmětem analýz jsou také různé typy dalších překážek uplatňování péče o sebe. V závěru studie formulujeme soubor doporučení zaměřených na teoretické a praktické zvýšení povědomí, významu a role péče o sebe u sociálních pracovníků. Tato doporučení jsou směřována nejen k sociálním pracovníkům samotným a k jejich zaměstnavatelům, ale i k dalším subjektům, jako je MPSV či vzdělavatelé včetně Asociace vzdělavatelů v sociální práci.