20.12.2022 Jiří Vopátek
Abstrakt
Příspěvek se zabývá solidaritou a ekvivalencí minimální výše vyměřovacího základu pro odvod pojistného na důchodové pojištění za období 1993−2022 s dopadem na řádný starobní důchod u osmi vymezených příjmově typizovaných jedinců. Analýza dle parametrů pro rok 2023 prokazuje, že zaměstnanec ve vztahu k minimálnímu započitatelnému příjmu získává celkovou důchodovou dávku až na úrovni 7,3násobku svého průměrného měsíčního vyměřovacího základu. Vnitřní výnosové procento (IRR) zde dosahuje nejvyšších hodnot. U osoby samostatně výdělečně činné s minimálním vyměřovacím základem pro odvod pojistného dosahuje výše řádně vyměřeného starobního důchodu více než 2,9násobku svého průměrného měsíčního vyměřovacího základu. I v tomto případě IRR dosahuje vysokých hodnot. Osoba s minimální mzdou
získává celkovou důchodovou dávku na úrovni 2,1násobku svého průměrného měsíčního vyměřovacího základu. Článek analýzou IRR dokládá, že tzv. I. důchodový pilíř je stále výhodně nastaven pro osoby s nejnižšími vyměřovacími základy pro odvod pojistného na důchodové pojištění.
Klíčová slova: Česká republika, důchod, pojistné na důchodové pojištění, solidarita, ekvivalence, vyměřovací základ, vnitřní výnosové procento, doba pobírání