Jiří Pospíšil − Ivana Olecká
Abstrakt
Pandemie covidu-19 ovlivnila hospodářský, sociální i politický život všech občanů. Primárním teoretickým předpokladem této práce je, že vlivem pandemie covidu-19 došlo k posunu v chápání role státu směrem k posílení solidarity a přesvědčení o nutnosti vyšší míry zapojení státu do řešení sociálního ohrožení. Sekundární předpoklady poukazují na proměnu vlivu pohlaví, věku a vzdělání na vnímání solidarity a role státu. Základní hypotéza testovala, zda existuje změna v postojích k sociální politice státu v době před covidem a v době covidové. Dále byly formulovány hypotézy o rozdílech z hlediska pohlaví, věku a vzdělání. Statistická významnost hypotéz byla testována pomocí χ 2 statistiky a pro dvourozměrné (C × R) kontingenční tabulky. Platnost základní hypotézy nebyla potvrzena (p = 0,18). V obou letech převládl bez rozdílu ve více než 50 % v populaci názor, že každý člověk by se měl postarat sám o sebe a nést plnou zodpovědnost za svou budoucnost. Naopak vliv všech sociodemografických proměnných se potvrdil a vede ke strukturálním rozdílům ve vnímání solidarity a role státu. K posilování soudržnosti a snižování napětí mohou přispět sociálně-pedagogické programy v preventivní i intervenční rovině.
Klíčová slova: covid-19, solidarita, role státu, nerovnost, sociální pedagogika