Hodnocení prací z hlediska jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti tvoří, ve smyslu platné právní úpravy, základ systému ochrany mzdy/platu, rovnosti odměňování a tarifní politiky státu. Tato skutečnost byla podnětem pro zadání výzkumného úkolu VÚPSV2018-22_001, jehož cílem je, dle požadavku Ministerstva práce a sociálních věcí, do roku 2022 vytvořit nástroj, který zajistí objektivní zkoumání prací za účelem podpory rovného odměňování, resp. dosažení principu spravedlivé odměny za práci.
Výzkumný úkol se v současné fázi řešení dotýká výhradě subjektů uvedených v § 9 odst. 3) zákoníku práce, jimiž jsou mj. stát, územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, jejichž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních předpisů, školské právnické osoby zřízené podle školského zákona (dále jen „veřejná správa“).
Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná výhradně o subjekty z platové, nikoliv mzdové sféry, tedy subjekty, jejichž rozpočet na platy se vytváří z veřejných prostředků – „peněz daňových poplatníků“, které jsou vždy limitované a veřejně kontrolované. Jejich distribuce proto musí být vždy transparentní, což předpokládá průběžnou optimalizaci systému odměňování, jehož součástí je i objektivní hodnocení ceny prací.
Principy odměňování zaměstnanců za vykonanou práci ve veřejné správě se vždy řídí platnými právními ustanoveními. Objektivitu principu spravedlivé odměny za stejnou nebo srovnatelnou práci může optimalizovat správně nastavená metoda hodnocení, jejíž pomocí lze stanovit reálnou složitost, odpovědnost a namáhavost prací. Předpokladem validity této metody je schopnost posouzení jednotlivých faktorů práce a jejich následné bodové ohodnocení.
Cílem je možnost vzájemně srovnatelného vyhodnocování všech typů činností, bez ohledu na jejich charakter a obsahové zaměření. Základním požadavkem je zobecnění příkladů prací a univerzálnost metody – její použitelnost pro hodnocení jakéhokoliv druhu práce, která však musí být abstrahována od konkrétního pracovního místa nebo osoby zaměstnance.
Východiskem pro tvorbu metody je ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „zákoník práce“), které zakotvuje zásady:
- za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům stejný plat nebo odměna z dohody,
- stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.
Dalšími vybranými právními předpisy, vymezujícími jednotlivé aspekty systému hodnocení jako celku i jeho jednotlivých kroků, jsou:
- nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů,
- nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů,
- nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.
Při specifikaci hledisek hodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací bylo přihlédnuto k doporučení dalších vnitřních i mezinárodních úmluv a konvencí včetně Listiny základních práv a svobod, k historickým zkušenostem hodnocení prací a zařazování zaměstnanců do platových tarifů v České republice, a to v komparaci s obdobnými systémy v zahraničí. Kromě přehledu právních předpisů byly, jako inspirace vzniku analytické metody, vzaty v úvahu i vybrané aspekty tzv. „Ženevského schématu“, který obsahuje zásadní aspekty hodnocení práce.
Při řešení výzkumného úkolu je třeba nalézt „společné jmenovatele“ pro vyhodnocování jednotlivých aspektů práce, které při vysoké míře univerzálnosti umožní stejnými kritérii posuzovat jedinečnost obsahu prací a objektivně je diferencovat podle zjištěné míry složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Cílem tedy je nalézt v různorodosti pracovních činností ty zásadní podobnosti, resp. společné rysy, které mohou být základem srovnatelnosti obsahově odlišných činností.
Zvolená kritéria složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce korespondují s ustanovením § 110 zákoníku práce. Práce je v tomto smyslu posuzována podle vzdělání, praktických znalostí a dovedností potřebných pro její výkon, složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, organizační a řídící náročnosti, dále podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Základem těchto kritérií, tzv. „hodnotících hledisek“, je tedy zákoník práce.
Navržená a ověřovaná analytická metoda posuzování složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací (SLON), která je předmětem a cílem výzkumu, rozkládá souhrn faktorů práce na jednotlivé druhy požadavků a zatížení, ohodnocuje je odděleně a následně sumarizuje dílčí hodnoty do souhrnné hodnoty práce, k níž je pak možné přiřadit odpovídající tarifní zařazení jako finální vyjádření stupně složitosti, odpovědnosti a namáhavosti testované práce.